Nedat se zavalit prací

Vyčerpává se, zkracuje si život; neudělá to, co by chtěl, a to co udělá, dělá polovičatě. To je pohroma. Je třeba tomu odpomoci. Pomoci může: trocha sebeovládání, organizace práce a času a pohled na život z Božího úhlu pohledu.

Několik rad pro tebe jak na to:
Mnozí lidé udělají mnohdy nepoměrně více práce než my. Proč? Umějí si vše správně rozdělit: chrání a hájí svůj klid, anebo jsou schopni si jej znovu získat; do každého úkolu se dávají celí.

Nepiš do dopisu: "Rád bych ti toho mnoho napsal, nemám pro sebe ani minutku, proto ti napíšu jen pár slov..." Napiš raději hned těch pár slov, zcela jednoduše a prostě: získáš čas a uchráníš svůj klid...

Chce se někdo s tebou sejít? Nezačínej s protestováním: "Není to možné, jsem zadán, zavalen", protože tak jako tak skončíš tím, že se s ním dohodneš na termínu. Řekni mu s úsměvem: "Ale ano, rád" a nabídni mu první volné datum, i kdyby to bylo ještě dosti vzdálené.

Často ti říkají: "Netroufal jsem si vás tehdy vyrušovat, vypadal jste příliš zaměstnaně." To je vážná věc, neboť mezi tím přišla řada jiných a zase odešli a neřekli ti to. A možná že právě ten první tě potřeboval.

Nikdo se nesvěřuje přetíženému člověku, každý uhádne, že u něho není místo pro porozumění: má přece starostí až nad hlavu.

Máš k dispozici dostatek času, ale trávíš ho tak, že jím plýtváš....

Spát a oddechnout si není ztráta času, spíše zisk. Jsi prací opravdu přetížen? Zasvěť svůj spánek nebo odpočinek Pánu a buď klidný; neztrácíš čas.

Chybí-li ti čas k tomu, abys všecko udělal, zastav se na několik okamžiků a pomodli se. Pak si rozvrhni čas před zrakem Božím. K tomu, co nám Bůh uložil, má člověk vždy dost času a Božích prostředků.

(Podle Michela Quista, z knihy Mezi člověkem a Bohem)